Sandra Doležalová – Mistryně Evropy národních týmů mládeže, nar. 2006
Šipky hraji už od malička, ale závodně jsem začala až v roce 2015. Když jsem byla malá, tak jsem ani nedosáhla na terč. To mi však nebránilo v šipkách pokračovat. Rodiče mě ve všem podporovali a za své dobré výsledky vděčím jim. Jeden z mých prvních úspěchů byl na regionálním Masteru 2017, tam jsem poprvé zvítězila mezi dospělými ženami, což mě velice motivovalo do dalších turnajů. Jeden z největších úspěchů bylo zlato z ME 2018 s mládežnickou reprezentací a ve stejném roce titul Vicemistryně v žákyních. To se mi podařilo ještě vylepšit o rok později ziskem titulu Mistryně ČR. Každý z těchto úspěchů mě naplňuje. Užívám si, že hraju ligovou soutěž dospělých, což je pro mne výborná škola. A proč jsem začala hrát a proč by to měl zkusit každý? Do šipek jsem se zamilovala na první pohled a od začátku jsem se chtěla v tomto sportu zdokonalovat. Jde o jeden z mála sportů, ve kterých můžete začít, kdy chcete a stále máte šanci na životní úspěch. Šipky jsou sport, zábavná hra i výborné odreagování. A pro mě jsou navíc neskutečně uklidňující.
Karel Sedláček alias „Zlej Kája“
K šipkám jsem se dostal v podstatě náhodou, když mi bylo patnáct let. Spolužák ze základky se zbavoval šipkového vybavení a já jsem mu dobře posloužil. Po dvou letech jsem zaregistroval první oficiální turnaje. Po návratu z vojny mě šipky definitivně chytly za srdce a zatím se mě pevně drží.
Úspěchy obvykle přicházejí postupně, a tím si kladu stále vyšší cíle. Na domácí půdě je to řada softových i steelových titulů mistra ČR, mimořádnou cenu pro mne mělo vítězství v TOPce UŠO. Přidávaly se mezinárodní úspěchy na softovém ME EDU, ale také úspěšné "otrkávání se" se steelovou Evropou. Za životní úspěch jsem považoval účast na MS BDO v Lakeside v roce 2014, o rok později to bylo opět Lakeside a životní první výhra na MS BDO a v roce 2018 vítězství na mimořádně prestižním Czech Openu. Novou životní výzvou a zvláštní kapitolou je PDC. Velmi si cením toho, že jsem si jako druhý Čech MS PDC vůbec zahrál. Podařilo se mi také vybojovat PRO Tour kartu a nyní jako první český hráč mohu dva roky startovat na nejlepších turnajích světa. Aktuálně je mým největším, a snad ne posledním, šipkařským úspěchem březnový (2020) postup do třetího kola legendárního UK openu.
Všem šipkařům bych chtěl popřát pevnou ruku, pevné nervy a především velkou dávku trpělivosti. Doufám, že už třeba příští rok se ke mně někdo z vás přidá a začne si plnit svůj velký šipkový sen. Čeština je krásná řeč a nebylo by špatné si někdy ve finále světového profi turnaje vzájemně popřát po našem "dobrou hru a ať ti to lítá". Zní to jako sen, ale naděje přeci umírá poslední!
Petr Šulc – předseda UŠO
Můj první kontakt se šipkami proběhl na veletrhu Frankfurtu nad Mohanem, kde jsem byl jako zástupce mého tehdejšího zaměstnavatele, který se věnoval zábavní technice. To mě ale ještě ani ve snu nenapadlo, že se šipky stanou mým osudem. Můj švýcarský zaměstnavatel neměl tehdy šipky ve svém portfoliu a byl jsem velkým a aktivním fandou jachtaření. Ovšem postupně se šipky kolem mne objevovaly stále častěji a když jsem dostal nabídku šipky organizovat a zároveň i provozovat, rozhodl jsem se do toho jít. Od roku 1998 jsem pořádal svůj první Master a tam jsem si jej dokonce zároveň i zahrál. Sedět na dvou židlích mi však nevyhovovalo. I proto jsem nevynechal od roku 1998 v pozici rozhodčího jediný masterový termín a druhý jsem si jako hráč už nezahrál. Roku 2003 odstartovalo mé bafuňářské období (trvá dodnes), kdy jsem se stal sekretářem kraje. V roce 2010 se k tomu přidalo předsednictví v kraji a od 1.1. 2020 jsem ve funkci předsedy UŠO vystřídal Pavla Mohra. Individuální sportovní výsledky u mne moc nepřipadaly v úvahu, ale sportovní emoce jsem si užil se svými týmy. Od roku 2000 jsem členem družstva a klubu Zákeřňáci Praha, se kterým jsem ve funkci předsedy zaznamenal největší úspěch v roce 2017. Podařilo se nám vyhrát 3. místo na MČR UŠO kat. A. Vedl jsem a podporoval i ženský team Grenela, který se pravidelně účastnil Eurocapů na ME EDU, odkud si ženy odvezly v roce 2016 druhé a o rok později třetí místo.
Blanka Vojtková – vícenásobná Mistryně Evropy
Vždycky jsem šipky hrála, protože mě zkrátka bavily. Je to útěk od reality všedního dne, odreagování se, přesunutí mysli do jiného světa, poznávání nových přátel, cestování do zemí, kam byste se normálně asi nevydali. I když většinou bojujete sám za sebe, tak je to v něčem i kolektivní sport. V podstatě trávíte víkendy se spoustou stejně ujetých šipkových nadšenců jako vy. Hraju šipky už od roku 2002 a budu je hrát do té doby, dokud to pro mě bude pořád zábava, budou mě naplňovat a bude ve mně stále touha po vítězství, která vás nutí překonávat samu sebe. A největší úspěchy? Miluju každé vítězství, zvláště z MČR, TOP a ME. Ale nejvíc mě naplňují tituly sdílené, tedy týmové. A to jak na domácí, tak na evropské půdě.
Břetislav Uhříček – generální sekretář
Jsem generálním sekretářem UŠO už devatenáctým rokem. Přesněji řečeno, sekretářem jsem sice devatenáctým rokem, ale z počátku to nebylo pro UŠO, ale pro jeden ze čtyř tehdy existujících svazů. Dvě volební období jsem byl uvolněným místostarostou a po tom, co jsem se rozhodl dále nekandidovat, dostal jsem nabídku na pozici sekretáře. To samozřejmě nebylo náhodné. Se šipkami jsme začínal v roce 1993. To byly ještě výhradně steely. Jestli si dobře pamatuji, tak jsem se dostal na čtvrté místo steelového žebříčku. Rok na to se přidaly softy. V roce 1995 jsem se stal mistrem České republiky v obou tehdy existujících softových svazech a společně s A. Kamenickým jsme přidali zlato a bronz ve dvojicích. Se sportovními šipkami jsem definitivně skončil na podzim roku 1996. Turisticky jsem se k nim vrátil na začátku nového tisíciletí, abych následně přešel na druhý břeh a podílel se na organizaci šipkového sportu u nás. Za největší bafuňářský osobní úspěch považuji relativně rychlé přesvědčení všech klíčových osob (v té době ještě konkurenčních svazů) o tom, že je třeba sjednotit soutěže a jejich řízení pod jeden společný svaz. Což se skutečně v relativně krátké době podařilo. A co mě na šipkách baví? Na začátku a konci mé sportovní kariéry to bylo to, jak klíčová byla pro úspěch psychika, kterou jsem měl u terče vždy skvělou. Postupem času miluju na šipkovém sportu, jak je multigenerační. Myslím, že neexistuje jiná sportovní komunita takto početná a rozvrstvená. Je pravda, že tituly sice nejsou pro každého, ale radost ze hry a z dílčího úspěchu, pocity štěstí a smutku, které šipky nabízejí, pro každého skutečně jsou a to je největší devízou šipkového sportu.
Monika Hergetová – Mistryně ČR 2019
Se šipkami jsem začínala v roce 2009 v Sedlčanech a léta jsem hrála jen "pralesní" ligu, tedy nejnižší soutěž družstev. Na turnaje a na celorepublikové Grand Prix jsem začala jezdit na podzim roku 2016. Obrovskou příležitost mi dal tým 40+ Trutnov, když jsem s nimi mohla hrát v sezoně 2018/2019 Champions League a tím nasbírala cenné zkušenosti. Šipkařské sny se mi začaly plnit vítězstvím v RGP v dubnu 2018 s následnou účastí v TOPce, poté další splněný sen pro mě bylo ME Caorle 2019, kdy jsem byla součástí ženského reprezentačního týmu ČR a vyvrcholením toho neskutečného snu pak bylo MČR jednotlivců v září 2019.
Šipky pro mě hodně znamenají a staly se nedílnou součástí mého života - přátelé, relax, odreagování a tak podobně. Z tohoto důvodu určitě všem šipky doporučuji. Šipkaři jsou skvělí lidé a každého dobrého člověka mezi sebe vřele přijmou.
Karel Duben – hráč (nar. 1944)
Šipky jsem hrál poprvé možná už před padesáti lety, ale sportovní šipky to rozhodně nebyly. Sportovní šipky jsem si zahrál poprvé někdy kolem roku 2002, kdy se uskutečnil první amatérský turnaj v mém rodném městě. Za největší úspěch považuji vítězství o Krále Jestřebých hor v amatérech a skutečnost, že šipky mohu hrát stále. Šipky jsou pro mě nejlepší hra na světě a navíc pro všechny, čehož jsem příkladem. Obdivuji Phila Taylora a doufám, že se šipky dostanou i na olympiádu. A proč šipky hrát? Protože je to zábava na celý život. Šipky jsou skutečně pro každého a nikdy není pozdě s nimi začít.
